"KROJ"

MŮJ POKUS O REPLIKU LIDOVÉHO ODĚVU

z Horácka roku 1814

Každý rok připravuju svůj ilustrovaný Kalendář pozapomenutých tradic a prohrabuju se digitálními archivy, abych si našla vizuální materiály, podle kterých pak kreslím. Loni v létě jsem tak ohromnou náhodou narazila na úžasnou knihu - Moravské a slezské kroje: kvaše z roku 1814, kterou skompletovala PhDr. Miroslava Ludvíková. Je v ní soubor nádherných kreseb, které zachycují tehdejších lidové oděvy na Moravě a mě osobně nejvíc uchvátil obrázek, na kterém je dívka z dnešní východní části Českomoravské vrchoviny neboli Horácka ve všednodenním letním oblečení. Má na sobě kanafasovou pruhovanou sukni, pracovní modrou zástěru, rukávce (košili) s hlubokým výstřihem a bez ozdobného zakončení rukávů, světlý proužkovaný živůtek, modrotiskový šátek do výstřihu a jednoduchý pruhovaný šátek na hlavě.

Rozhodně nejde o dnešní typický reprezentační horácký kroj, který se vyvinul později. Kresby z této sbírky krojů, ze které zde čerpám, byly tehdy před rokem 1814 kresleny různými lidmi, amatérsky a nejspíš i ve spěchu. Proto jsou tyto ilustrace poněkud nespolehlivé - je vidět, že kreslíři měli problémy například s proporcemi. A tak je těžko říct, jestli konkrétní obrázek je dobrý příklad tehdejší skutečnosti, nebo jestli to není fabulace, kde se nabalovala chyba na chybu během produkování těchto kreseb.

Každopádně tenhle obrázek mě vyloženě okouzlil, hlavně ta kombinace vzorů a barev, a tak jsem se rozhodla, že si podle této předlohy ušiju stejný oděv - takový pokus o repliku.

Zde musím podotknout, že nejsem švadlena, ale jsem jen nadšenkyně (takže Vás prosím o mírnou shovívavost k výsledku). Taky jsem řešila otázku, jestli mám vlastně vůbec právo šít si kroj z oblasti, kde jsem nikdy nežila já a ani moji předci. Pocházím z Kunštátu na Moravě a pár mých předků taky z okolí Sněžného (Valdorfu) a z Tišnova. A jak se tak koukám na tu mapu, přemýšlím, jestli dokážu naroubovat genealogii své rodiny na místa, odkud nejspíš byla ta holka na obrázku… No, nenaroubuju. Ale záleží na tom? Sama jsem soudila, že moje touha po šití je silnější než genealogická návaznost, a šla jsem do toho.

Košili s hlubokým výstřihem a bez taclí už jsem měla ušitou z předchozího roku z bavlněného batistu (do budoucna si chci ušít “správně” lněnou). 

Živůtek jsem udělala z přibližně jednoho metru červenobílého českého žakáru (https://www.textilzitka.cz/latky-cervena/zakar-fabio-677-cervena-36.html) podšitého režnou lněnou látkou. Střih jsem “tvořila” sama na svém těle, a musím říct, že s ním ještě nejsem úplně spokojená. Přestože jsem všechny ostatní díly oděvu šila v ruce, při šití živůtku mi docházel čas i trpělivost a tak jsem část ušila na šicím stroji. Do budoucna chci poladit tvar výstřihu a vypasování, aby byl živůtek vepředu kulatější, hlubší a opticky u prsou širší. Zapínání je na očka a háčky. Pár háčku jsem přišila i na dolní část živůtku, na které je potom očky zaháklá sukně, která živůtek vahou stahuje dolů a rovná.

Na oboustranou sukni jsem použila 4 metry modrobílého českého žakáru (https://www.textilzitka.cz/latky-modra/zakar-sara-756-modra-1368.html). Pas sukně je rozdělený na dvě části, aby v bocích byly prostřihy, kterými se dá sáhnout do kapsáře zavěšeného kolem pasu.

Abych dosáhla siluety podobné té, co má dívka na obrázku, mám nad boky připásanou kruhovou vycpávku jitrnici a přes ni ještě spodničku. Nemůžu říct, že bych měla podložené, že by se k tomu nosilo. Předpokládám, že ve všechni den na práci rozhodně ne, ale pro moje “reprezentační” účely se to myslím celkem hodilo, jinak by na mě sukně vypadala moc trojúhelníkově a ne dostatečně soudečkově.

Zástěru jsem si ušila ze starého vyrudlého modrého (rozpadajícího se) bavlněného prostěradla, protože je to ryze pracovní zástěra, kterou používám při předvádění tvorby podmaleb na skle a reálně si do ní utírám ruce od barev. Proto jsem nechtěla do tak spotřebního kousku investovat peníze a kupovat krásné modrotiskové plátno.

Šátek do výstřihu jsem si objednala ze olešnické modrotiskové dílny Danzinger. Je to 90cm velký čtverec ze směsi bavlny a lnu se vzorem č.3593 (https://www.modrotisk-danzinger.cz/metraz-sire-80-cm-c-3593.html). Vybrala jsem vzor, který se nejvíce blížil vzoru na předloze, ale do budoucna bych si ráda vyrobila přesnější razítko vyobrazeného vzoru a nechala si v dílně nabarvit další šátek.

Dívka na obrázku má kolem krku omotaný náhrdelník nebo ruženec. Vyrobila jsem si svůj z českých temně červených skleněných korálků. Až potom mi došlo, že jsem pro všední nošení měla použít spíš tmavé dřevěné korálky, klokočí nebo nové koření a pepř - tak třeba příště.

Největší “podivností” na obrázku je šátek, který má dívka uvázaný na hlavě. Je pravděpodobně z domácího kanafasu. Nezávisle na sobě se mně ozvaly přes sociální sítě folkloristky s tím, že ještě neviděly, aby se kanafas takto nosil. Taky jsme společně debatovaly nad tím, co mají být ty jemné vodorovné čárečky skrz červené proužky - jestli je to nařasení šátku nebo hrubá osnova plátna nebo chyba při grafickém zpracování… Také by mohly být možné, že dívka na obrázku není svobodná dívka, ale vdaná žena, a pod šátkem má nějaký tvrdší čepec, který přidává šátku objem. A nebo jen kreslíř udělal neúměrně velkou hlavu z nadhledu… Těžko říct. Každopádně jsem se pokusila bez čepce jen s naškrobeným šátkem napodobit úvaz, jak nejlépe jsem byla schopná. Šátek je přibližně 80 cm velký čtverec z pruhované červenobílé lněné látky.

Není to dokonalé, ale já jsem si to užila. Rozhodně budu šít dál a učit se nové věci. Na procesu šití replik mě totiž nejvíc baví ten proces, kdy se steh za stehem snažím udělat poctu něčemu, co šily ženy i muži stovky let přede mnou.

 

zdroj:
LUDVÍKOVÁ, Miroslava. Moravské a slezské kroje: kvaše z roku 1814 = Mährische und Schlesische Volkstrachten : Guaschen aus dem Jahre 1814. Brno: Moravské zemské muzeum, 2000, s. 86. ISBN 80-7028-126-X. Dostupné také z: https://ndk.cz/uuid/uuid:643d2dbc-48aa-405e-9b10-367db02c7eae